Memoria sv. apoštola Petra ve Vyšehradské bazilice

 01.05.2021 | V oltáři uprostřed vyšehradské baziliky je uložen drobný úlomek oltáře, na kterém slavil sv. Petr liturgii.

Vyšehrad není pouze sídlem kapituly s poutním kostelem, ale je především sakrálním prostorem zakomponovaným neoddělitelně císařem Karlem IV. do českého korunovačního řádu. Věren přemyslovské tradici císař úzkostně dodržoval ideu sakrality české státnosti. Nacházíme ji nejen v zasvěcení nové královské koruny sv. Václavu, ale také v Karlově koncepci vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla. Její koncepcí myšlenku sakrality české státnosti na Vyšehradě nejen potvrdil, ale zdůraznil její téměř apoštolské kořeny.

Legenda

Nedaleko Pisy stojí dodnes kostel St. Pietro a gradus mare (poblíž moře), kde podle legendy sv. Petr přistál někdy kolem roku 44 n. l. na své cestě z Antiochie do Říma a měl zde u kamenného stolu celebrovat svou první bohoslužbu na italském území. Na místě byl později postaven a papežem Klimentem vysvěcen kostel ke cti sv. Petra, kde se uchovávala oltářní deska spojovaná se sv. Petrem a rovněž podle tradice měla na desku skanout krev třetího papeže sv. Klimenta.

Středověká historie

V roce 1355 na jaře podnikl Karel IV. tzv. římskou korunovační jízdu. Při ní zavítal také do Pisy a navštívil zde také baziliku S. Pietro a gradus mare. Král při návštěvě kostela spatřil nejenom oltář, ale i do něj vsazenou původní kamennou desku spojovanou se sv. Petrem.
Dochované kronikářské materiály nás podrobně informují, jak byla část Petrova původního oltáře odříznuta a slavnostně předána Karlovi. Císař desku poslal papeži do Avignonu, aby jí posvětil a vložil do ní relikvie svatých. Desku vezl papeži do Avignonu vyšehradský kanovník kustod Siffrid. Papež Inocenc VI. dne 8. května 1355 Karlově žádosti vyhověl a oltářní kámen požehnal.
Lze předpokládat, že oltářní deska mohla být dopravena na Vyšehrad někdy koncem května nebo v červnu 1355, kde se stala přirozeným centrem chrámu a cílem poutníků z celého českého království.
Tragickou skutečností zůstává fakt, že oltář i originální deska oltáře vzaly „za své“ v husitských bouřích po roce 1420 jako i mnoho dalšího vybavení baziliky.

Není všemu konec

V roce 2008 podnikli cestu do Itálie probošt Antonín Doležal, JUDr. Jan Kotous a pan Ladislav Beránek. Při této příležitosti se zastavili v Pugnanu u Pisy, odkud je do S. Pietro a gradu mare pouze několik kilometrů. Díky přátelským vztahům s Dr. Kinským se podařilo kontaktovat místního pana arcibiskupa. A tak v roce 2009 požádala vyšehradská kapitula pisánského arcibiskupa Mons. Giovanni Benotta, aby z ostatku oltářní desky uchovávané dnes v dómském muzeu v Pise byla znovu věnována část na Vyšehrad. Mons. Benotto žádosti vyhověl a 14. března 2009 převzal kanovník ThDr. Prokop Brož při slavnostní mši sv. celebrované v pisánském dómu od zástupců Primaciální katedrální kapituly relikviář s malou částečkou oltářního kamene.
Na Vyšehradě byl „relikviář“ vložen do hlavního oltáře. Místo v desce hlavního oltáře připravil kameník pan Rasejev. Slavnostní mši svatou, při které byl relikviář uložen, celebroval 20. listopadu 2010 Mons. Ladislav Hučko, biskup – exarcha řeckokatolické církve v Praze.


Text podle Memoria JUDr. Jana Kotouse