Historie

• 1070
  

  Královskou kolegiátní kapitulu sv. Petra a Pavla založil na Vyšehradě kníže Vratislav II. z rodu Přemyslovců, který vládl v letech 1061–1092 a byl od roku 1085 prvním českým králem.

  Aby Vratislav posílil své mocenské postavení a mohl se opřít o vlastní církevní instituci, založil ve vyšehradské rezidenci kolegiátní kapitulu v čele s proboštem (prvním doloženým byl Benedikt), vybavil ji rozsáhlým nemovitým majetkem, a ze své vůle podřídil přímo papežskému stolci v Římě. Kapitula tedy nepodléhala pravomoci pražského biskupa a tím ani mohučského arcibiskupa, jemuž byla pražská diecéze podřízena.

• 1088
  

  Nedochovala se zakládací listina kapituly, zato však tzv. fundační listina krále Vratislava z roku 1088. Ta mimo jiné zmiňuje, že v čele kapituly stojí probošt a kromě něj tvoří kapitulu 12 kanovníků.

• 1092
  Král Vratislav zemřel 14. ledna 1092 a byl pochován ve vyšehradském kapitulním kostele, do jehož základů sám kdysi „přinesl na vlastních ramenou dvanáct plných nůší kamení ke cti svatého Spasitele tak, jako císař Konstantin založil kostel římský“ (letopis Prvního pokračovatele Kosmova).

• 1125
  Z doby mezi lety 1125–1140 se dochovala kronika, letopis Prvního pokračovatele Kosmova (ve starší terminologii letopis tzv. Kanovníka vyšehradského). Jde o text přímo navazující na Kosmovu kroniku a popisující zejména osudy knížete Soběslava I., syna prvního českého krále Vratislava. Právě za Soběslavovy vlády (1125–1140) vzrostl význam Vyšehradu jako královské rezidence. Kníže věnoval kapitule mimořádnou pozornost. Rozšířil počet kanovníků, takže jich kapitula kromě probošta a děkana měla sedmnáct, a potvrdil vyšehradskému kostelu jeho statky a práva. Podle zmíněného letopisu nechal Soběslav rozsáhle opravit kapitulní chrám, jenž byl zveleben řadou prvků včetně velkého lustru v podobě koruny. Soběslav zemřel 14. února 1140 a také on byl pohřben ve vyšehradské bazilice.

• 1144
  Papež Lucius II. listinou z 11. dubna 1144 vyhlásil exempci kapituly, tedy nezávislost na místním biskupovi a přímou podřízenost papeži, s nímž kapitula v následujícím období udržovala přímé styky.

  Mezi kapitulními hodnostáři i kanovníky lze najít přední osobnosti tehdejšího politického, duchovního i kulturního života, kterým nechyběl evropský rozhled. Setkáme se zde se členy vládnoucích dynastií Přemyslovců a Lucemburků, ale i s příslušníky dalších významných šlechtických rodů. Z proboštů to byl např. Přemyslovec Jindřich Břetislav (proboštem v letech 1178–1182), který se v roce 1182 stal pražským biskupem a na sklonku života rovněž českým knížetem (1193–1197), nebo kancléř Arnold (1219 – před 1240), příbuzný českého krále Přemysla Otakara I. († 1230).

• 1173
  V době vlády knížete Soběslava II. z dynastie Přemyslovců (1173–1178) se kapitula těšila velké panovnické přízni. Panovník ji obdařil dalšími nemovitostmi.

• 1226
  V roce 1226 došlo k trvalému spojení hodnosti vyšehradského probošta s funkcí královského kancléře. Probošt tím získal postavení jednoho z předních dvorských činitelů a spolutvůrců vnitřní, a zvláště zahraniční politiky českého krále. Mezi tyto významné probošty patřili např. bratranec krále Václava I. Filip, pozdější salcburský arcibiskup, nebo Diviš, kancléř Přemysla Otakara II. Členy kapituly byli v této době také cizinci, vzdělanci, z nichž mnozí plnili další úkoly na královském dvoře.

• 1249
  Došlo k požáru kapitulního chrámu.

• 1297
  Petr z Aspeltu (asi 1250–1320) pocházel z Trevíru, studoval v Itálii a v Paříži. V roce 1295 se stal rádcem a v roce 1297 kancléřem českého krále Václava II., který ho zároveň dosadil do funkce probošta vyšehradské kapituly (1297–1305). Po vymření Přemyslovců po meči (1306) se Petr vrátil do Německa, kde byl záhy zvolen mohučským arcibiskupem.

• 1317
  Došlo k vyhlášení nových statut. Jejich autorem snad byl pozdější vyšehradský děkan Jan Paduánský (děkanem 1345–1357).

• 1319
  Proboštem kapituly se stal Jan řečený Volek, nevlastní bratr královny Elišky Přemyslovny. Proboštem byl v letech 1310–1334. Od roku 1334 působil jako olomoucký biskup.

• 1322
  

  Listinou z 2. listopadu 1322 věnoval český král Jan Lucemburský trosky královského paláce na Vyšehradě vyšehradskému děkanovi Držislavovi. Někdy v této době začala nová přestavba kapitulního chrámu, jak dokládají listiny z roku 1327. Šlo o výstavbu nového gotického trojlodí s bočními kaplemi, které navazovalo na románskou část.

• 1330
  28. 9. 1330 na Vyšehradě zemřela královna Eliška Přemyslovna, v domě svého bratra probošta Volka.

• 1352
  

  Karel IV. potvrdil a obnovil na žádost kapituly všechna privilegia, darování a práva vyšehradského kostela a připojil výslovný výčet vsí a újezdů. Listina byla obdařena pečetí zlaté buly.

• 1380
  K mimořádnému růstu kapituly došlo na konci 14. století zásluhou Václava Králíka z Buřenic, který byl kanovníkem od roku 1380, v letech 1390–1397 děkanem a v letech 1397–1412 proboštem. Byl rovněž předním rádcem a oblíbencem Václava IV., od roku 1397 patriarchou antiochijským a od roku 1413 olomouckým biskupem.

• 1389
  

  Významný kněz, právník a později generální vikář pražské arcidiecéze Jan z Pomuku se v roce 1389 stal vyšehradským kanovníkem. Jeho smrti dne 20. března 1393 předcházelo mučení a krutý výslech snad samotným králem Václavem IV., což dosvědčuje nejen dramatičnost doby, ale také význam tohoto kanovníka. V roce 1729 byl prohlášen za svatého a stal se ve světě nejpopulárnějším českým světcem. Je uctíván jakožto svatý Jan Nepomucký.

• 1420
  Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 propukla husitská revoluce, která závažně postihla také kapitulu. Zejména obsazení, vyplenění a poboření Vyšehradu husity po vítězství nad vojskem krále Zikmunda dne 1. listopadu 1420 znamenalo zásadní předěl v dějinách kapituly. Kapitula stejně jako většina církevních institucí ztratila v důsledku husitského rozvratu svá výsadní postavení.

• 1421
  V roce 1421 začalo na pražském arcibiskupském stolci období sedisvakance (1421–1561), protože arcibiskup Konrád z Vechty přešel na husitskou stranu, následně byl v roce 1425 s konečnou platností zbaven úřadu a v roce 1426 dán do klatby. Diecézi proto spravovali administrátoři volení svatovítskou kapitulou a představitelé vyšehradské kapituly byli od té doby až do roku 1607 zároveň představiteli metropolitní kapituly.

• 1462
  Někdy kolem roku 1462 získala kapitula od utrakvistů (kališníků) zpět kostel sv. Petra a Pavla.

• 1493
  Král Vladislav II. Jagellonský (1471–1516) potvrdil bulou ze 4. února 1493 kapitule všechny výsady, svobody a práva a vzal ji do své ochrany. Zároveň do jejího majetku přibylo několik nemovitostí a podhradí Vyšehradu.

• 1503
  Do tohoto roku spadá schválení nových statut kapituly kardinálem Petrem, apoštolským legátem na uhersko-českém dvoře.

• 1599
  Někdy v letech 1575–1576 začala rozsáhlejší přestavba baziliky sv. Petra a Pavla, která po husitských válkách zřejmě stále vykazovala značné stavební nedostatky. Přistavěn byl též nový chór. Dne 1. června 1599 byla bazilika slavnostně vysvěcena pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé, který byl v letech 1574–1592 rovněž proboštem vyšehradské kapituly.

• 1608
  22. dubna 1608 byla schválena nová kapitulní statuta papežským nunciem.

• 1618
  

  Za českého protihabsburského povstání (1618–1620) byl kapitule zkonfiskován majetek. Nicméně po porážce reformačních vojsk se podařilo snad již v roce 1621 získat tyto majetky nazpět, především podhradí Vyšehradu. Navíc byly získány vesnice Větrušice, Malé Všelisy, Kosoř a Chýnice. Probošt kapituly pak samostatně získal zpět panství Žitenice u Litoměřic.

• 1648
  Třicetiletá válka (1618–1648) představovala pro Vyšehrad těžkou zkoušku. V roce 1648 se Praha ocitla pod palbou švédských vojsk a spolu s ní i Vyšehrad. Tak byla poškozena větší část zástavby Vyšehradu. Po válce bylo rozhodnuto o přebudování Vyšehradu na císařskou pevnost, a proto byl stržen i zbytek objektů. Zůstala jen bazilika, rotunda sv. Martina a objekt starého děkanství.

• 1678
  Bazilika sv. Petra a Pavla získala samostatnou zvonici.

• 1730
  

  V letech 1723–1729, v době působení děkana Jana Václava Ditricha z Lilienthalu (1719–1744) a probošta Jana Adama Vratislava z Mitrovic (1709–1733), proběhla barokní přestavba baziliky. Z gotické baziliky zůstaly postranní lodě s kaplemi a renesanční chór. Šlo o menší úpravu, byť změnila vnější vzhled chrámu. Slavnostní vysvěcení proběhlo 25. června 1730.

• 1737
  Papež Klement XII. udělil kapitule právo nosit jednotná kapitulní signa (odznaky).

• 1748
  

  Od roku 1748 se podařilo rozšířit počet kanovníků na šest sídelních (kromě děkana a probošta kapituly) a šest nesídelních. Stanovy kapituly zachovávají tento počet dodnes.

• 1749
  V letech 1749–1760 byl děkanem kapituly Jan Tomáš Vojtěch Berghauer. Kanovníkem kapituly se stal již v roce 1728. Jeho zásluhou byly přímo na Vyšehradě zbudovány nové rezidence pro kanovníky. Díky němu došlo rovněž k obnovení kapitulní knihovny.

• 1763
  Až do roku 1763 se kapitule podařilo uhájit vynětí z pravomoci arcibiskupa a přímé napojení na Řím.

• 1871
  

  V roce 1871 se stal proboštem kapituly český vlastenec a národní buditel Václav Štulc (zemřel v roce 1887). Přičiněním i dalších významných děkanů resp. proboštů Vojtěcha Ruffera, Františka Kočího, Mikuláše Karlacha došlo k řadě významných stavebních kroků v podhradí i na samotném Vyšehradě. Vyšehradský hřbitov se proměnil v národní pohřebiště, vybudovaly se kanovnické rezidence, byla znovu odkoupena a obnovena rotunda sv. Martina, zbudováno nové děkanství, pod Vyšehradem vznikl chudobinec...

• 1885
  

  Po deseti letech příprav zahajuje kapitula rekonstrukci barokní baziliky sv. Petra a Pavla podle projektu architekta Josefa Mockra. Dne 30. června 1885 byl posvěcen základní kámen přestavby. Ta zahrnovala nejprve prodloužení stávajícího presbytáře a sakristie, gotickou úpravu klenby hlavní lodi a novou břidlicovou střechu nad hlavní lodí (1885-1887). V roce 1891-1892 se přistoupilo k rekonstrukci zahrnující úpravu jižní boční lodi, kde sice zůstala gotická klenba ze 14. století, ale přebudovávala se barokní okna, nová střecha a při tom byla téměř znovu vybudována Šancovská kaple. Následně se upravuje severní boční loď. Jako poslední byly zbudovány věže, chrámová předsíň a na ně navazující jedno pole v lodi kostela (1900-1903).

• 1893
  

  V letech 1891-1905 postupně probíhalo rozšíření vyšehradského hřbitova a vybudování národní svatyně. Hřbitov byl postupně lemován arkádami s hrobkami podle projektu architekta Antonína Wiehla. Hlavním bodem hřbitova je společná hrobka Slavín (arch. A. Wiehl), dokončená roku 1893, kterou kapitula zbudovala a následně předala jeho správu spolku Svatobor.

• 1903
  

  Po dlouhé přípravě a několika stavebních etapách byl 29. června 1903 nově vysvěcen regotizovaný chrám sv. Petra a Pavla podle původního projektu architekta Josefa Mockera.

• 1948
  

  Těsně po druhé světové válce byl jmenován novým proboštem Mons. Bohumil Stašek (1946–1948), poslední probošt před komunistickou érou, generální tajemník Československé strany lidové, poslanec Národního shromáždění, statečný hlasatel v boji proti fašismu a později vězeň v nacistickém koncentračním táboře Dachau. Po nástupu komunistického režimu zůstal kapitulní život zachován. Po roce 1948 přišla Vyšehradská kapitula v důsledku znárodnění o většinu svého nemovitého majetku mimo Prahu. Byly jí zkonfiskovány zemědělské statky, z jejichž výnosů kapitula zabezpečovala svůj chod. Následně byla pod hrozbou zrušení donucena „darovat“ socialistickému státu většinu svých objektů i na Vyšehradě. Objekty přešly později na Magistrát hlavního města Prahy, na OPBH a sloužily postupně k různým účelům (Např. Výstřižková služba hl. m. Prahy, NKP Vyšehrad, Obvodní národní výbor v Praze 2...).

• 1957
  Pohřební služba hl. města Prahy převzala správu hřbitova.

• 1990
  V roce 1990 bylo uznáno ze strany státních orgánů, že kapitula byla a stále je právnickou osobou a že jí majetek byl neprávem zabaven. Na základě tohoto rozhodnutí bylo možné získat postupně všechny domy na Vyšehradě, zabavené státem během komunistické éry, a některé majetky v Kosoři a v Žitenicích. Následné převzetí jednotlivých objektů a jejich částí trvalo několik let.

• 1992
  

  V letech 1981–1992 za působení probošta Antonína Doležala probíhala rozsáhlá oprava baziliky sv. Petra a Pavla. Její součástí byl také archeologický průzkum a úprava liturgického prostoru podle zásad II. Vatikánského koncilu. 29. června 1992 byl arcibiskupem Miloslavem Vlkem slavnostně posvěcen nový oltář (čelem k lidu) a v průběhu následujících měsíců se bazilika otevřela pro běžný provoz.

• 2003
  V roce 2003 byl kapitulní chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor. Tento čestný titul má vést k posílení vazeb tohoto kostela s římským biskupem a zároveň má vyzvihnout jeho význam. Kněží v něm mají sloužit zvlášť slavnostní liturgii.

• 2016
  

  V roce 2012 byl vydán zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, na jehož základě kapitula restituovala majetky mimo Vyšehrad, zabavené komunistickým režimem. Skutečné vydání trvalo několik let. První majetky kapitula převzala v roce 2016, jde o lokality Kosoř, Větrušice, Horní Beřkovice pod Řípem a přilehlé Kostomlaty a Žitenice u Litoměřic. Všechny vrácené objekty byly ve velmi špatném a zcela zanedbaném stavu.