Kapitulní knihovna

Knihy, shromažďované a posléze odkazované kanovníky, začaly být systematicky zpracovávány až v 17. století, kdy byla založena nynější kapitulní knihovna. Začátkem 19. století byly knihovní fondy roztříděny podle obsahu a pořízen autorský seznam. V tu dobu se knihovna rychle zvětšovala. Např. v roce 1859 měla knihovna 6.000 svazků, v roce 1881 již 10.000 jednotek. K pozdějším velkým darům patří bohatá knihovna probošta Václava Štulce a kanovníka Beneše Metoda Kuldy, moravského národopisce a básníka.

V roce 1950 byl do funkce bibliotekáře jmenován kanovník Karel Pražák. Stačil ještě provést revizi 20.533 inv. jednotek než byla kapitulní knihovna převedena pod správu Památníku národního písemnictví v Praze, který vzácné rukopisy a prvotisky nechal uložit v trezoru Strahovské knihovny: další, menší část rukopisů pak ve Státním ústředním archivu v Praze. Ve Strahovské knihovně byly rukopisy a inkunábule vědecky zpracovány Prof. PhDr. Bohumilem Rybou. Po roce 1991 se vrátila knihovna opět do správy kapituly. O novou katalogizaci se pokusil tehdejší kanovník František Verner.

Obsah

K Vyšehradu se však váže graduál, antifonář a další rukopisy. Do kulturního dědictví patří 40 prvotisků, na 1.500 bohemikálních tisků zpracovaných v Knihovně Akademie věd ČR pro retrospektivní bibliografii cizojazyčných bohemik od roku 1500 do roku 1800 a stovky dalších starých vzácných tisků nebohemikální provenience. V současné době je část knihovny uložena ve Státním archivu.

Vyšehradský kodex

Velkou historickou a kulturní hodnotu má Vyšehradský kodex, který vznikl u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II. v roce 1085, ve středověku byl uchováván pravděpodobně na Vyšehradě, ale již řadu staletí není součástí vyšehradské knihovny.

gallery

Knihovna není přístupna veřejnosti.