Kapitulní knihovna

Knihy, které jednotliví kanovníci vlastnili, shromažďovali a postupně odkazovali kapitule, začaly být systematicky zaznamenávány až v 17. století, kdy byla založena nynější kapitulní knihovna. Začátkem 19. století byl knihovní fond roztříděn podle obsahu a vznikl jmenný katalog. Knihovna se tehdy rychle rozrůstala. Například v roce 1859 obsahovala 6000 svazků, v roce 1881 již 10 000. K pozdějším velkým darům patří rozsáhlá knihovna probošta Václava Štulce a knihovna kanovníka Beneše Metoda Kuldy, moravského národopisce a básníka.

V roce 1950 byl do funkce bibliotekáře jmenován kanovník Karel Pražák. Stačil ještě provést revizi 20 533 knihovních jednotek, než byla kapitulní knihovna převedena pod správu Památníku národního písemnictví v Praze, který vzácné rukopisy a prvotisky nechal uložit v trezoru Strahovské knihovny a další, menší část rukopisů ve Státním ústředním archivu v Praze (dnes Národní archiv ČR). Ve Strahovské knihovně byly rukopisy a inkunábule vědecky zpracovány Prof. PhDr. Bohumilem Rybou. Po roce 1991 se vrátila knihovna opět do správy kapituly. O novou katalogizaci se pokusil tehdejší kanovník František Verner.

Obsah

K Vyšehradu se z historických dokumentů váže především graduál, antifonář a další rukopisy. Do kulturního dědictví patří 40 prvotisků, na 1 500 bohemikálních tisků zpracovaných v Knihovně Akademie věd ČR pro retrospektivní Bibliografii cizojazyčných bohemik od roku 1500 do roku 1800 (BCBT) a stovky dalších starých vzácných tisků nebohemikální provenience. V současné době je část knihovny uložena v Národním archivu ČR.

Vyšehradský kodex

Velkou historickou a kulturní hodnotu má Vyšehradský kodex, který vznikl u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II. v roce 1085, ve středověku byl uchováván pravděpodobně na Vyšehradě, ale již řadu staletí není součástí vyšehradské knihovny.

gallery

Knihovna není přístupna veřejnosti.